Listopad 2018

Studna lží

Pondělí v 12:57 | Zdeněk Hledač |  téma týdne
Nevím, proč zrovna studna lží, a co tím navrhovatel myslel. Proč ne kopec lží, hora lží, fůra lží… Zatímco slovo lež má pejorativní nádech, slovo studna bývá bráno spíše pozitivně - studna s vodou zachraňuje žíznivé na poušti, známe studnici vědomostí, studnici poznání, studánku rozkoše… Teda kromě jednoho dílu majora Zemana, kde se ve studni nachází mrtvola. Nebo dvě, to už si přesně nepamatuju.

Lež je taková nemilá záležitost, bez které se ovšem v životě neobejdeme. Stejně jako není radosti bez smutku a zdraví bez nemoci, nebyla by bez lži pravda. Pravda je ještě zajímavější téma než lež, ale studna pravdy by bylo víc blbější, než studna lží. Pravda je taky důležitá pro naše dějiny, protože bez ní by neupálili Mistra Jana, a to už by nám zbyli jen vylhaní Cyril s Metůdkem, a též ze studny lží vytažený praotec Čech.

Na pravdě je nejkomičtější to, že žádná univerzální a všemi akceptovaná pravda neexistuje. Každý máme tu svoji, za kterou se jdeme bít, ač z druhé strany vypadá většinou jako pěkná blbost, skoro jako ta nejulhanější lež. Rozpor vzniká úhlem pohledu na danou věc. Tím, že stojíme každý na jiném břehu, vidíme záležitost úplně jinak. Voda teče doprava!, křičím já, a mám pravdu. Voda teče doleva!, křičí ti z druhého břehu, a taky ji mají. Ejhle, a už si jdeme rozbít držky pro pravdu.

Občas potřebujeme, aby se šel někdo bít za naši pravdu, a divíme se, že se do toho vůbec nikdo nehrne. Znalí a bitvami otřískaní vojevůdci, politici, a jiná verbež, vědí, že před výzvou je potřeba pravdu upravit pro širokou veřejnost. Pak sežereme všechno, a jdeme. Pravda je tvárná jako marcipán na svatebním dortu.

Lež je v teoretické rovině brána jako opak pravdy, ale nebuďte směšní, tak to nefunguje. Lež je pravdy sestra - dvojče, nejbližší přítelkyně, kámoška. Jedna do druhé se prolínají jak barvy na ožužlaném lízátku. Jedna bez druhé by nepřežily den. Lež a pravda jsou stranou jedné mince. Co je na druhé straně ani nechtějte vědět. Stejně se to furt mění.

Studna lží se asi myslí, jako že těch lží je docela dost. Matematici vědí, že množství bude záležet na hloubce a průměru studny. Esoterici si jen povzdechnou, oni tak řeší všechno. Jogíni řeknou něco, čemu nikdo nebude rozumět, ale bude to vypadat natolik moudře, že papouškovat to budou všichni. Hledač k tomu napíše článek na blog.cz, z něhož nebude jasné vůbec nic, kromě zoufalé snahy cosi k tomu napsat.

Potupně přiznávám, že moje privátní studna lží je bezedná. Začíná to ránem - na váze si uberu pár kilo, a zapíšu to paní doktorce do deníčku. Pak si změřím cukr, uberu pár milimolů na litr, a zapíšu to do deníčku. Pak zavolám klientovi, že mám neodkladnou poradu, přesunu schůzku na konec týdne, a jdu si vystrojit snídani v pestrosti a množství menší svatební hostiny. Do deníčku zapíšu ovesné vločky s celerovým salátem. Poté si zajdu koupit dvě velké čokolády. Jednu sežeru, a nezapíšu vůbec nikam. Druhou potřebuju dodat paní doktorce k deníčku, aby dělala, že mu trochu věří. Nevěří, ona je hodně zkušená, a zná své diabetiky, ale s tou čokoládou je jí blbé nějak moc mi nadávat. Navíc je tak děsně hubená, že jí možná zachraňuju život víc, než ona mně předepsanými léky.

Studna lží je za námi. Příště už snad konečně bude téma o čokoládě. Protože o čokoládě my diabetici víme naprosto všechno. Plnou studnu lží.

Změna je život

6. listopadu 2018 v 6:51 | Zdeněk Hledač
Pokud je změna život, prožil jsem životů už několik. Ne že bych byl nějak mimořádně akční či vyhledával stále nová a nová dobrodružství, ale ono se mi furt něco děje. Aniž by se mne kdokoliv ptal.

Mně se pořád něco děje ohledně způsobu vydělávání peněz. Ač elektrikář s jakousi podivnou maturitou, pracoval jsem už i jako: stolař, řidič, prodavač, nákupčí, finanční poradce (sorry klienti, jíst se musí), poskytovatel půjček (taky sorry), pojišťovák (velké sorry), manager (sorry klienti i podřízení)… Všechny zatím dosud získané zkušenosti jsem završil současnou pozicí roznosce letáků. Žádnou tuhle pracovně-životní změnu jsem si nevysnil, ani nevybral. Chodí to samo jako neštěstí po lidech, nebo kontroly z finančáku…

Taky se mi pořád něco děje s ženskýma. Což je velmi divné, když se podíváte na můj ksicht vesničana kombinovaný s neatletickou postavou, a mizerným vzděláním. Já už byl: ženatý, druh/družka, s milenkou, s vdanou milenkou, s vychcanou milenkou… Divím se všem těm holkám, bývalým, současným, i těm, co ještě netuší, že se jim přimotám do cesty, co na mně vlastně mají. Nikdy jsem nebyl sám, protože sám se sebou bych nevydržel. A ty holky do toho jdou. Nechápu, ale vděčně kvituju…

Taky mi se mi pořád něco děje s technikou. Mám rád všechny ty vymoženosti, mobily, tablety, kompjůtry… Jen se mi zdá, že se se vším jaksi zbytečně pořád jebe - jen co se něco naučím, už se to nepoužívá, nevyrábí, a není to kompatibilní (to jako že to nepasuje k ničemu jinému, jsem si našel ve výkladovém slovníku). Odhaduju, že mám asi tak deset let zpoždění za vývojem, a že ze ztráty neukusuju, nýbrž časem stále narůstá… Když jsem se nedávno pochlubil dceři, že jsem konečně zvládl stáhnout film zdarma (asi ukrást, že?) a vypálit ho na DVD, jen se lítostivě usmála: Tati, proboha, to už se dávno nepoužívá, stahuje se na flešky… A řeklo se mi něco? Ani ň! Co já teď s tím stříbrným kotoučkem? Asi do šuplíku k disketám, že… Na disketách mám uloženo spoustu užitečných informací. Akorát můj nový PC nemá takovou tu štěrbinku, kam by se daly zasunout. Kdyby pánbůh takhle hekticky inovoval ženské, dávno jsme vyhynuli… No, a podobně to mám se vším - co se nakonec přece jen naučím už bývá dost zbytečné…

Změna je život. A tak měním stará zaměstnání za nová, starší mobily za novější verze, starší ženské za… tak tady trochu kecám… A čekám, až mě Svět vymění za novou, mladší, modernější verzi člověka… No co, změna je život.


Trosečník sibiřský

5. listopadu 2018 v 17:33 | Zdeněk Hledač |  ocenění
dne 23.10.2018 mi bylo umožněno pomoci pokřtít novou knihu spisovatelky
Světlany Glaserové TROSEČNÍK SIBIŘSKÝ (lit. kavárna Řetězová 10, Praha)
Děkuji za pozvání, bylo mi ctí!

úžasný skutečný příběh otce autorky knihy:
https://trosecnik-sibirsky.webnode.cz/


básně (almanach Jazyk plazím středem)

4. listopadu 2018 v 10:54 | Zdeněk Hledač |  básně
jazyk plazím středem

jazyk plazím středem
horkou pouští
tvého klína…

chrám Páně už nepřijímá…
pokladna je opět v manku…

jestli něco svedem,
tak jen sebe…
není vina…

dva, co zůstávají svýma
jak ovečka při beránku…


báseň psaná na manžetu

v ústraní stínu stolní desky
slyším jen vzdechy kávovaru…
světlo si hraje na odlesky
slávy… či očí kurev z baru…

ve vlastním městě disidentem
nasliním špičku inkoustužky
s odvahou, kterou chápe jen ten
kdo sahá ďáblu mezi růžky

ta fialová mým rtům sluší
(často je barví cizí pěsti) -
flekaté jako od moruší
které jsme jedli vprostřed scestí

pak vyhlašuji vzdorně světu
(však že jsi vdaná, mírně skrytě)
odvážným heslem na manžetu
že stále stejně miluji tě…


šeptám ti do klína

šeptám ti do klína slaďounkých pitomin
v naději, že tě snad některou ohromím -
neslyšíš… touláš se ve čtvrté dimenzi
(ačkoliv nastal čas přemýšlet o penzi)

když potom (ne už v ní) umírám vedle ní,
Mám tě rád… neřeknu - jazyk mi dřevění…
vesmír se bez konce rozpíná do dáli,
my jsme se uprostřed toužebně potkali…


mám věčně vlhké rty

mám věčně vlhké rty
a žízeň na vše příští,
do sucha odkvetlý
si říkám: nehas, když ti

doutná žár v slabinách,
a pošli tisíc díků,
že svoje velké Ach
pouštíš do kapesníku…

mám věčně vlhké rty
a slabost pro dívenky
v období puberty…
věčně vlhké rty, a trenky…


informační fópá

beránek ve vlčím rouše,
na cedulce nápis: Kouše!
přistupujte dámy blíže -
nekouše, jen moc rád líže…

Jazyk plazím středem, almanach 2018

4. listopadu 2018 v 10:19 | Zdeněk Hledač |  vydané knihy
díky velké podpoře Literárního klubu Petra Bezruče, kolektivního člena
Obce spisovatelů ČR, se sídlem ve Frýdku - Místku, vyšel nový almanach 2018
JAZYK PLAZÍM STŘEDEM - dvacet šest milostných až erotických básní,
výběr z obou sbírek a dosud nepublikovaná tvorba. Děkuji!