Metr

6. července 2018 v 23:28 | Zdeněk Hledač |  fejetony

Zasakroval jsem, když se na mě ve spíži sesunulo několik krabic něčeho, co jsem zrovna nehledal. Hledal jsem Metr, ale zatím marně.

Nebyl v Pracovně, kde by měl být, už proto, že se ona místnost jmenuje Pracovna, a Metr občas používám při práci. Třeba zrovna loni, když jsem… už ani nevím, co…

Pokud není v Pracovně, měl by být v Base, v takovém tom pánském kufříku, ve kterém mám šroubky a hmoždinky a skobičky a šitíčko… Šitíčko? No co, šitíčko, může se hodit… a Metr, který tam teď zrovna není… Basa by měla být taky v Pracovně, ale nemusí, je to Basa příruční, může být úplně všude, což taky bývá. Jenže když jsem ji našel a prohrabal, Metr v ní nebyl…

Naposledy jsem s ním měřil v kuchyni… anebo ne? Tak na chodbě, tu lištu, co tam pořád schází? Nebo si ho zase půjčil soused Švejcárek, že, a nevrátil, jak je jeho zvykem… Nerad bych Švejcárka křivě obvinil, protože si fakt nepamatuju, jestli Metr vrátil, nebo ne… Vždyť si ani nepamatuju, jestli si ho půjčil, nebo jestli o tom jen byla řeč, a nakonec nic, jak to občas děláme…

Jasně, Metr je, jako my všichni, nahraditelný. Mohl jsem místo něj použít Pravítko, které má být taky v Pracovně, a dokonce tam je. Na stole, hned vedle počítače. Jenže Pravítko má jednu technickou chybu, která by způsobila nepřesnost v měření - nezačíná od nuly. Začíná ničím, průhledným plastem, nula je až kousek za začátkem Pravítka, a to je dost blbé. Podle obrázku na internetu Pravidla pro správné měření jsem potřeboval začít měřit od nuly. Potřeboval jsem Metr, protože, teda aspoň můj Metr, začíná čistou nulou. Kde by tak mohl ksakru být…

Do toho zvonek, hergot… Kdo teď otravuje… Mrkám do kukátka - no jasně, Švejcárek! Akorát tak teď mám na něj náladu a čas…

"Tak dík," povídá mi mezi dveřmi, "vracím." A v ruce má, světe div se, Metr! Takže přece jen si to pamatuju dobře… "Už jsem ho pověsil, jdeš se podívat? Máti není doma…"

"Teď ne, Honzo," vytrhl jsem mu můj Metr z ruky. "Já teď něco…" Jasně, já mám tak čas na jeho blbnutí s plechovým čápem, nebo co…

Zabouchnul jsem dveře, a pro jistotu zamknul. A dal řetízek. Šlo o hodně.

Oživil jsem spící obrazovku kompjůtru, a najel na patřičný obrázek Pravidla pro správné měření. Totiž - nevím, jestli to víte, ale tým urologů z King´s College v Londýně zveřejnil výsledky výzkumu, které by měly ze statistik odstranit zkreslení předchozích statistik, co se týče průměrné délky mužského penisu. Jistě chápete, že Pravítko nevyhovuje, tady jde o přesnost!

"…ten můj? Takový průměr…," zaslechl jsem nedávno svoji ženu, když plkala po mobilu s nějakou kamarádkou… Průměr!, znělo mi od té doby každou chvíli v hlavě, a já se cítil dost… průměrně.

Stáhnul jsem si trencle. Nejdřív v klidovém stavu, přesně podle návodu, přiložit Metr (nulou k výchozímu místu!), světový průměr 9,2… jupí, 9,6! Teď při ztopoření… no, tak, řekl jsem při ztopoření! Tak sakra… za chvíli se vrátí drahá z nákupu… Taková triviální záležitost, Metr připravený, obrázek na ploše, a ono… Tak ještě aspoň trochu… dobře, budeme tomu říkat ztopoření… píšou 13,2… ha, 14, a ještě to není úplně ono! Já jí dám, průměr! Jen co přijde domů, vytáhnu ho na ni…

Zvonek, zase. Fakt, ať mě s tím čápem vleze na hrb, blázen jeden…

Za dveřmi moje paní: "Co blbneš, co se zamykáš? A co ten řetízek? Ty tu děláš něco tajnýho? K čemu máš metr, prosím tě?"

"Co?" rudnu, na obrazovce zůstal ten obrázek, a mě pořád trochu stojí… "Měřím, ne? Tu lištu, tady od dveří… Kdybych nezamknul, tak mě s něma přizabiješ, jak jsi furt splašená…"

"Jé, to seš hodnej… Pusu!"

"Dva metry osumdesát. Vemu třímetrovku, a pěkně ji zaříznu," hážu numera jen tak podle odhadu.

"Kde jsi vzal metr?" křičí na mě už z kuchyně. "Ten tvůj jsem včera půjčila Švejcárkovi, když jsi nebyl doma. Ty máš ještě jeden?"

Do háje už se Švejcárkem, kdo si má všechno pamatovat… A vůbec, kdo ví, co si měřil, on je taky pořád na internetu…

Nadprůměr, holčičko… zpívám si na chodbě, a konečně měřím délku té pitomé lišty, co tu už pár let chybí. Slabý, minimální, ale přesně změřený nadprůměr…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 7. srpna 2018 v 23:51 | Reagovat

A já myslela, že "měřící starosti" maj hlavně puberťáci! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama