Deset nejhorších holek mého života

Čtvrtek v 11:11 | Zdeněk Hledač |  téma týdne
DESET NEJHORŠÍCH HOLEK MÉHO ŽIVOTA

1977, Klára - já poprvé zamilovaný, totálně, po uši… po vyjevení svých citů mne (před spolužáky!) zmlátila cvičkami na autobusové zastávce Sedlec - Kolonie… byla to (a stále je) velká a silná holka…

1978, Jarka - já zamilovaný, prvně dívčí ňadra v dlaních, ve stanu, zákeřně zezadu… první facka, řev, další facka, úprk domů… maminka: ty tam teda nebudeš spát? já: ne-e… už mě to tam nebaví…

1979, Renáta - odpověď na můj zamilovaný dopis: …a zůstaneme ve třídě dobří kamarádi… kráva pitomá nádherná!

1980, Edita - na výletě v devítce, zamilovaný a mírně opilý a hodně nadržený, šátral jsem jí mezi stehny… ona též mírně opilá, však nezamilovaná, kousla mě do ruky tak silně, že i dnes můžu ukázat jizvičky…

1981, Hanka - krásné zamilované dopisy, na prvním rande skorosex, polekalo mne, jak moc je odvážná… pak echo od starších kamarádů: Hana z V.? od třinácti s kýmkoliv na každé diskotéce, vole… zeptal jsem se jí na to, nikdy neodepsala…

1982, Vlasta - na venkovní zábavě několikrát odešla za hřiště, vždy s někým jiným, na chvilku… šukat, za kořalku… doprovázel jsem ji domů, opilou, přesvědčený, že dá… nedala, a ještě na mě měla hubu, že když jako s každým, tak to neznamená, že i se mnou… uražený, ponížený, a pozvracený holkou ze stejné ulice… sebevědomí úplně v hajzlu…

1985, soudružka učitelka Hájková - k pololetní písemné práci z literatury jsem zvolil (námět i forma byly volné) báseň, a docela se povedla… hodnocení: za opsání básně - 5! za to, že odmítáš říct, odkud jsi ji opsal, poznámka! já to fakt nemám čas dohledávat! no jo, začínající umělci to nikdy neměli lehké…

1995, Líba - matka přistěhovaná k synovi, po šedesátce, alkoholička: jé, sousede, jdete z práce, nemáte trochu rumu, do buchty? paní není doma? vemte ten rum, a pojďte na kafíčko… blbec jdu… téměř znásilněn, nechám se rychle vykouřit, a zdrhám… a ještě několikrát, jsem býček, mladý, pořád potřebný… protiví se mi to s ní, jenže ona umí…

2016, hned dvě, starší sestřička a mladá lékařka - pane Hledači, tak vás tedy pustíme, ale ještě potřebujeme odebrat sterilní moč… zavedeme vám katetr, to bude hned… pološeptem: tenhle je moc silný, nemáme osmičku? ne, jen desítku… tak raděj šestku… není, jen tahle desítka… no, to nevím… on to zvládne… tak jo… já: uááá!!!, týden řezavé bolesti při čurání…

Ono to takhle napsáno vypadá, že jsem chudák a nekňuba, zhrzený, ženami týraný… Opak je pravdou! Zdenko, Hanko II., Vlaďko, Jano, Mirko, Martino, Tamaro, Markéto, Jano II… děkuju! Děkuju též všem ostatním, bezejmenným, za rychlé krásné chvilky… A hlavně těm budoucím, pokud ještě nějaké přijdou…
 

Nový projekt - kniha Se psím hovnem na podrážce

Úterý v 14:23 | Zdeněk Hledač |  vydané knihy
na serveru Startovač.cz byl spuštěný nový projekt k vydání knihy
SE PSÍM HOVNEM NA PODRÁŽCE

zde si můžete knihu předplatit, a získat i další odměny:
https://www.startovac.cz/projekty/se-psim-hovnem-na-podrazce/

lze poslat i dárcovskou SMSku v ceně 100 Kč:
text: START 10715 na číslo: 90211


Zodpovědnost / Život za sklem

10. září 2018 v 19:56 | Zdeněk Hledač |  téma týdne
Na titulce Blogu.cz je vyhlášeno nové Téma týdne Zodpovědnost. Na samotné stránce T.T. je vyhlášeno nové Téma týdne Život za sklem, včetně doložení screenshotu. Podotýkám, že se jedná o stále stejný týden, podle mého kalendáře třicátý sedmý roku dva tisíce osmnáct. Snad aspoň na tom roku se s Blogem.cz shodneme…

Obě téma jsou opět ty nejbanálnější volby z pěti možností. Což je zřejmě tím, že většina volících jsou prvoci, kteří dávají přednost jednoduchému psaní na stokrát omleté pindy, kdy stačí jen papouškovat některé z citátů, bez nějaké vlastní invence… Nás, co se rádi zaobíráme vážnými až objevitelskými, v historii dosud nezpracovanými tématy, je menšina. Což může být tím (cituji známý citát), že Dav se vždycky mýlí.

Z nejistoty, které téma vlastně zpracovávat, se tedy na vlastní Zodpovědnost vyhnu trapnému Životu za sklem, a zvolím téma, pro které jsem hlasoval - Symboly. Tady je o čem psát, a čtenář si konečně na titulce přečte něco trochu jiného, než furt to samé od vás ostatních.

Existují jen dva symboly, které jsou srozumitelné celému světu, všem lidem bez ohledu na jejich národnost, barvu pleti, náboženství… Už víte? Ještě dám výraznou nápovědu - jsou si velmi podobné. Pořád nic? Tak po lopatě: piča, a boží oko.

Symbol dámského přirození a symbol božího oka jsou nejpoužívanější a nejsrozumitelnější symboly světa, a přitom téměř identické. Už jste si je nakreslili vedle sebe? Tak vidíte. Tohle nemůže být náhoda.

Jejich podobnost je tak zarážející, že velmi pravděpodobně zobrazují to samé. Vím, zdá se to být pobuřující až kacířské tvrzení. Jen co se trochu vydýcháte, podíváme se na tuhle záležitost střídmě, vědecky, bez emocí.

Je mi jasné, že veřejně hlásat, že piča = bůh mi příliš popularity nezíská. Tvrdit, že bůh = piča, je možná ještě o něco míň přijatelné. Objevitelé to nikdy neměli snadné. No, pojďme k důkazům.

Celé lidstvo trápí zásadní otázka - kde jsme se tu vzali? Jedině bůh a piča dokáží stvořit člověka. Bůh je tedy velmi pravděpodobně jedna velká vlídná piča, z které všichni pocházíme. Nemyslím to nijak hanlivě, piča je pro mě naprosto božské zařízení. Mám k ní velkou úctu. Umí zrodit člověka, a slouží i dalším božským záležitostem. Když ještě připomenu, že božskému stupni jógy se říká kundalini, jsme doma.

Podobnost obou symbolů je zdárně vysvětlena. Pro lidstvo je mnohem důležitější, že je ukončený tisíciletý nesmiřitelný boj mezi zastánci božského a přírodního zrození člověka. Pravdu mají všichni, neboť bůh je naše prapůvodní piča, a piča je prostě bůh. Aspoň já tomu věřím. Mně se to tak líbí.
 


Hlava vzhůru nohama

10. září 2018 v 16:42 | Zdeněk Hledač |  vydané knihy
vydavatelství Nová Forma vydalo mou sbírku básní Hlava vzhůru nohama

k objednání zde:

https://www.stahuj-knihy.cz/stahujknihy/eshop/0/3/5/1270-Hledac-Zdenek-Hlava-vzhuru-nohama

nebo na mejlu:

textyhledac@seznam.cz

______________________

v pátek 7.9.2018 proběhl křest knihy na setkání členů Literárního klubu Petra Bezruče Frýdek - Místek

děkuji všem členům, zvláště p. Dajaně Zápalkové, za umožnění a organizaci křtu knihy - jste úžasní!

Zdeněk Hledač, Dajana Zápalková, Milan Pastrňák... a spousta dalších nádherných bláznů...

Se psím hovnem na podrážce, e-kniha

6. září 2018 v 16:46 | Zdeněk Hledač |  vydané knihy
nakladatelství pana Martina Koláčka E-knihy jedou!
vydalo moji druhou sbírku básní z let 2016 - 2017

Se psím hovnem na podrážce

e-knihu Se psím hovnem na podrážce koupíte na následujících portálech:

To bude dobrý...

5. září 2018 v 7:20 | Zdeněk Hledač
Varování To bude dobrý se nachází na Hledačově osobní stupnici katastrof (HOSK) někde kolem 6. stupně. Pro upřesnění - To nic není je 5, Zítra bude líp 7.

To nic není znamená, že to něco JE, a to dost hnusného. Zítra bude líp je největší milosrdná lež na světě - kdykoliv se zítra probudím, je zase jenom dnešek, a slibované zítra se fláká kdesi v nedohlednu…

Jakmile zaslechnu To bude dobrý, velmi zpozorním. Znamená to, že momentálně je to dost v hajzlu. Kolikrát si toho ani nevšimnu - vždyť víte, jak život letí. Kolikrát se mi zdá, že to jde docela v poho, že je všechno fajn… dokud neuslyším od nějakého přecitlivělého pitomce: To bude dobrý. To je hned po parádě, to se děje něco mimořádně blbého…

Někde na přelomu 8 - 9 se nachází Nebude to bolet. Zatímco Jen to trochu štípne řadím někde ke 3, Nebude to bolet mě přivádí k záchvatům paniky - bolí to vždycky! O to víc, že už jsem varovaný.

Stupeň 10 HOSK je maximum. Už několik let ho okupuje tvrzení Myslím to s tebou dobře. Zaslechnu-li z něčích úst Myslím to s tebou dobře, znamená to, že mám konat tak, jak bych o svobodné vůli nikdy nekonal. Celý svět je plný mizerů, co to se mnou myslí dobře, ale pro mě z toho ještě nikdy nic dobrého nevzešlo. Z toho mám vždycky jenom kousek ke skoku do řeky. Nebo z okna. Nebo ideálně z okna do řeky.

No jo, to je ten nádherný zkurvený život. Tak hlavně nezoufat, a trochu optimismu. To nic není, to bude dobrý. Zítra bude líp.

Jo, a zapracujete na tom pravopisu, prosím! Myslím to s vámi dobře…

básně (almanach Vystřižený z časopisu)

25. srpna 2018 v 9:50 | Zdeněk Hledač |  básně
šlapu si

šlapu si po štěstí… aspoň, že po čem je! -
lepší, než plížit se přes dvorky naplano…
osud mi, kdo ví proč, pokaždé dopřeje
mrňavých štěstíček v cestě jak nasráno…

umřely v přešlapech lásky mé minulé,
budoucí přivábím mizernou pověstí,
možná tě utrefím, možná že minu… - hle:
s nadšením hledačů šlapu si po štěstí…


dívce, která asi není

snad vypadla jsi z obrazu
mistra Leonarda,
nebo tě nastříknul sprejem
půlnoční kovboj na fasádu

jsi jako malovaná

snad vypsala tě Elizabeth
v sonetech z Portugalska,
nebo si mládenec v poklopci
hrál slepenými prsty

jsi stvořena k milování

a možná, že vůbec nejsi -
možná jsem jen na chvíli potřeboval
několik tahů štětcem, a tři hloupé sloky…
tak už se nemrač, vymyšlená,

stejně jsi byla nejlepší…


spanilá jízda načerno

…na konci tunelu svítí jen holá řiť -
život si ze mě zas udělal bžundu,
donucen sám sobě temnotu prozářit
k božímu oku jsem přikreslil kundu

v zajetí symbolů klopýtám ke spáse -
že jsou si podobné jako krev s vínem,
tak pod ně raději upřesním: hledá se
pozemská bohyně s voňavým klínem

kunda je boží tvor jako já, nebo vy,
žije a krvácí, rodí a zmírá,
kdo na ni nevěří, tomu nic nepoví -
ochuzen, kterému chybí v ni víra…

…na konci tunelu bloudí syn Adama
do lepších zítřků ve slíbené slevě,
Bože můj - já nechci do nebe nad náma!,
já bych rád na zemi k nějaké Evě…


zpátky ni krok

život mě mrdá zezadu
no dobrá, tak já teda jdu
zpátky ni krok, můj osude
nic tvrdšího už nebude

dávám své sbohem sladkým hrám
ještě ti, lásko, zamávám
chráním si prdel v úprku
zatímco jdou mi po krku…


panděro z pod trička visí mi tragicky

panděro z pod trička visí mi tragicky,
dávno mě nechválíš, jaký jsem statný,
fyzicky vyčerpán (nejenom fyzicky)
budu Tvůj navždycky… k ničemu platný…

sbírkové pohlednice s básní

24. srpna 2018 v 21:20 | Zdeněk Hledač |  pohlednice
MgA. Barbora Franková, vynikající ostravská ilustrátorka, grafička, a pedagožka, tvoří sérii deseti pohlednic s volnou ilustrací k mým básním

vydání sbírkové pohlednice s básní je limitováno nákladem 300ks, pohlednice jsou na zadní straně opatřeny originálním podpisem akademické malířky

č.1 Mini báseň pro tebe



č.3 Vystřižený z časopisu




Vystřižený z časopisu

24. srpna 2018 v 18:18 | Zdeněk Hledač |  vydané knihy
na vydání almanachu se finančně podílela sponzorka:
masérský salon Jana Růžičková, Ruská 44, Ostrava - Vítkovice, tel. 737 499 320
DĚKUJI!!!

Doprdele s pravidly

22. srpna 2018 v 15:03 | Zdeněk Hledač |  fejetony

Pravidla, pravidla, pravidla… Kdejaký debil si na nich staví živnost. Naučí se co se má a co se nemá, a nějaké tabulky, a nějaké postupy… Jednoduché, že? A dobude svou slávu…

Pravidla do umění nepatří! K opravdovému umění patří kreativita, rebelství, avantgarda, a velmi se doporučuje naslouchat srdíčku… Hlavně - nikdy nic nedělat podle pravidel! Pravidla svazují, pravidla otravují, pravidla umělce nutí učit se je. A učí se jen zbabělci, hrdina maluje, básní, sochá, bloguje… a pak se uvidí…

Sám, čerstvý a nezkušený blogař, čerpám postoje k pravidlům z článků a komentářů zkušenějších kolegiň (nasrat na pravidla pravopisu!) a kolegů, a pomalu se měním z nudného řemeslníka v nadšeného anarchistu:

Gabi:
...všetko sú to "cocotiny" a je jedno od akého slova odvodené. Keby neboli rebeli hľadajúci ničo iné, nevznikalo by nič nové. Mnohé diela, dielka , aj ked svetom umeleckých kritikov vynášané do nebies , ako su kvalitné, su iba zručne zvládnutým remeslom, nie umením.

King Rucola:
…márne čakám, kedy väčšina ľudstva pochopí, že nielen predpisy, a hlavne tie, ktoré niekto niekde povedal, uverejnil a my ich preberáme, ako by to bolo slovo sväté, nemôžu byť uznané za smerodajné bez použitia vlastného mozgu. Veď načo ho vlastne máme?

Sugr:
…už jsem mockrát vysvětlila, že PRAVIDLA nebudu dodržovat, tak už mě nečtěte. Já prostě podle nějakých pravidel psát nebudu, nebudu a nebudu!

bluesovka:
Kašlu na to, jestli tu odvedu skvělou řemeslnou práci…

Lucienne:
…nemyslím si, že znalost pravidel a striktní dodržování je podstatnější než talent. Protože pokud má někdo opravdu talent, pravidla cítí, aniž by je musel znát. Píše podle srdce.

Zdeněk Hledač:
…básník se má potulovat po kavárnách, hulit, chlastat, psát nemravně a svádět naivní holčičky... a ne si hrát na umělce… nasrat na pravidla!

A vy, Karle Svobodo, Zdeňku Svěráku, Jiří Suchý, Jaroslave Seiferte, Jiří Menzle, Petře Hapko, Karle Kryle, Karle Havlíčku Borovský, Miloši Formane… všechno špatně! Umění se už neučí, nestuduje, neb řemeslné znalosti netřeba! My na Blogu.cz tvoříme tak jak to cítíme, ze srdíčka, a bez pravidel!

Jistě, naše tvorba stojí za hovno nemnoho, ale kdo by se chtěl lepšit, a proč? Čtenářů je přece dost, čteme a chválíme se navzájem. Nakonec - stejně jsme všichni anonymní, tak co… My se za špatný obraz, knihu, nebo film stydět nemusíme, tvoříme virtuálně, a mažeme jedinou klávesou. Na nás si kritika nepřijde. My umíme smazat i kritiku…

(Pozn. autora: Tenhle (pokus o) fejeton je velmi nekorektní jak k Blogu.cz, tak k uvedeným autorům citací, které jsou (mnou) surově vytržené z kontextů, a nevypovídají nic o skutečných názorech jmenovaných nicků. A nicek.)

Kam dál